Instruktor

ve škole Centrum taoistických umění Zlatý Kopec.

Současný stav

Jak uvádím podrobněji níže, Tchaj-ťi čchüan praktikuji už více jak čtvrt století. Do života a tedy i do praxe Tchaj-ťi čchüan jsem si přinesl vrozenou vadu obou kyčlí. Většinu dětství jsem měl zakázaný nebo omezený tělocvik. Paradoxem je že jsem pak strávil tolik času v tělocvičně.

16 let jsem vedl cvičení v naší škole. Ale s postupujícími projevy mé nemoci a s nemožností provádět správně některé pohyby, jsem cítil, že bude lepší přestat vyučovat. Nikdy jsem však nepřestal praktikovat.

Nyní jsem po úspěšné úplné náhradě obou kyčlí. Během let i během potýkání se s obtížemi jsem získal další zkušenosti. Mé pohyby nejsou dokonalé, ale myslím si že mám co nabídnout.

Došel jsem k tomu, že každý z nás má svá omezení. V těle, v mysli, v srdci. Některá nejsou tolik vidět, ale každý je máme.

Při praktikování Tchaj-ťi čchüan by bylo chybou požadovat od sebe i od ostatních nějaký ideální stav. Praktikujeme proto, abychom byli lepší, to ano. Ale posouváme postupně své mnoharozměrné hranice, nepředstíráme dokonalost.

Z toho také vyplývá, jak chci Tchaj-ťi čchüan vyučovat. Hlavním cílem praktikování tohoto umění je vylepšit kvalitu osobního života. K tomu se používají všechny ty postoje, pohyby, meditace, formy, cvičení ve dvojicích a pod.

Jak jsem s Tchaj-ťi čchüan začínal

Začátkem léta 1989 mě kamarád pozval na jakési čínské cvičení jakési Číňanky. Chtěl jsem sice se sebou něco dělat, ale moc jsem si od toho nesliboval. Kamarád se tehdy zabýval různými východními aktivitami jako karate a aikido. Jenže tam se musí člověk moc pohybovat a moc tvrdě trénovat, a to přeci není nic pro mne. Když jsem ale čínské cvičení navštívil, vedla ho (s prominutím a s omluvou) tlustá Číňanka a pohybovala se velmi pomalu. No to je něco pro mne! Budu cvičit toto krásné a zdraví prospěšné cvičení a moc se nenadřu.
Taková byly začátky mé motivace.

Po té, co první kurzy skončily, začal jsem hledat další kluby či školy. Asi za necelé dva roky jsem nalezl školu Tomasze Nowakowského. Učitel, instruktoři i spolužáci mi postupně přirostli k srdci a v této škole se učím dodnes.

Studuji zde tradiční styl rodiny Jang a styl San Feng Tai Ki Kung podle interpretace Dr. Ming Wonga C. Y. Nepravidelně navštěvuji také jeho semináře. Pravidelně se účastním seminářů Tomasze Nowakowského v Praze a polském Tuczně.

Od roku 1995 působím ve škole Tomasze Nowakowského jako instruktor.

Tak, jak se postupně rozšiřuje a zaostřuje moje představa o umění Tchaj-ťi-čhuan, mění se i moje motivace a můj přístup k tomuto umění. Chápu, že jde o něco, co významně může měnit a mění můj život k lepšímu. Má představa o pojmech jako meditace, tradiční čínské lékařství, bojové umění, taoistická filosofie a také uvolnění, citlivost, pozornost, úcta k učiteli se stává stále konkrétnější.

Také jsem ztratil některé iluze o tom, že člověk může něčeho hodnotného dosáhnout snadno. Vím dobře jak bolí svaly, šlachy a klouby, které se ještě dostatečně neuvolnily. Po absolvování seminářů s mnohahodinovým denním programem ve vedrech, za deště i v zimě, si už nemyslím, "že se moc nenadřu". Vůbec není lehké udržovat tolik potřebnou pravidelnost v praktikování. A navíc občas člověk jako v zrcadle potká sám sebe - bez příkras. A to často není příjemný pohled. Jenže o to tu jde. Trochu se probudit. Něco se sebou udělat.

Ivo Marvan